Láska

  „Chci krupičnou kaši“ řekla. Ona si jako vážně v nóbl podniku na mé pozvání dá krupičnou kaši? Jako tu krupičnou kaši, bílou rozblemtanou táhnoucí se hmotu, která bezbřeze ukapává ze lžičky pokaždé, když ji člověk nabere? Zlomyslně pokaždé, než ji stihne donést...

Proti šedi/ Existenciální

  Jedu. Autobus pohupuje mým tělem. Tělo drncá, hlava pokyvuje ze strany na stranu, myšlenky letí. Je příjemné vlastně vůbec nic nevnímat. Důvěřovat řidiči, že dojedeme tam, kam potřebuji. Vědět, že nemusím sledovat cestu, protože jedu až na konečnou. Stačí...